Jdi na obsah Jdi na menu
 


Založení sboru dobrovolných hasičů v naší obci.

4. 6. 2008

    Po více let usilovalo několik místních nadšenců o založení vlastního sdružení hasičstva. Ale tehdejší obecní zastupitelstvo nemohlo vyhovět tomuto přání a dotovat budoucí sbor alespoň minimální částkou, neboť muselo splácet dluh vzniklý s výstavbou školy.

    Až teprve v roce 1885, kdy byla splacena poslední částka „školního“ úvěru, se obecní zastupitelé usnesli každoročně přispívat z rozpočtu obce hasičskému spolku částkou padesát zlatých. Také k tomu přispěla i druhá skutečnost, že byly sníženy úroky z úvěru z 18% na 13 %, takže mohla být hasičům dodatečně přiznána částka i zpětně za rok 1884.

    Rozhodujícím impulsem pro založení sboru hasičů byly 3 požáry v obci v krátkém intervalu za sebou.

    Z 3. na 4.červen 1885, (což byla tehdy středa a čtvrtek, na který připadal svátek Božího těla) hořelo stavení č.119 patřící Anně Rybkové. Kromě místních obětavých mužů se dostavil k ohni na pomoc hasičský sbor z Ústí nad Orlicí.

    Dne 10.června téhož roku začala hořet chalupa č.198, kterou vlastnili manželé František a Pavlína Teplých. Ráznou a záslužnou pomocí sousedů, kteří přispěchali včas pomoci a také organizačním a řídícím přispěním tehdejšího starosty se podařilo oheň v krátké době zlikvidovat a chalupu uchránit, takže vzniklá škoda byla menšího rozsahu.

    Ale to nebylo ani dvou požárů dost. Ještě tentýž den 10.června 1885 po 21.hodině došlo k třetímu a velkému požáru hospodářské usedlosti č.28, kde hospodařil Václav Rybka s rodinou v lokalitě obce nazývané „Na skalce“ (zmíněnou usedlost již v současné době nenajdete, musela ustoupit novým bytovým jednotkám a původní popisné číslo bylo nově přiděleno).

    Vraťme se však k onomu požáru, jenž se šířil velkou rychlostí, neboť se jednalo o dřevěnou stavbu se zásobou sena, slámy i palivového dříví. Kromě místních občanů se k ohni dostavili i členové hasičského sboru z Ústí nad Orlicí, ale bylo už pozdě. Mimo několika kusů nábytku, které vynesli obětaví zachránci, uhořelo všechno, včetně hospodářských zvířat. Materiálová škoda byla veliká.

    Zmíněné tři požáry následované v krátkém sledu za sebou, urychlily snahu o založení sboru dobrovolného hasičstva.

    V době zakládání sboru byl zdejším starostou obce Josef Kovář č.31. (10.4.1827 – 29.1.1900), prozíravý muž znající dobře problematiku obce, neboť zde prožil celý svůj život. Byl v pořadí šestým starostou obce a funkci vykonával ve dvou obdobích, v první etapě mezi léty 1871 – 1874 a v druhé v letech 1883 – 1891. Ke spokojenosti občanů starostoval celkem 11 let a kromě starostenské funkce dlouhá léta působil v obecním zastupitelstvu. Patřil do skupiny starostů, kteří se výrazně podíleli na rozkvětu obce a byl průkopníkem požární ochrany, neboť se zasloužil o vznik sboru hasičů.

    Starosta Josef Kovář č.31 po uvedených požárech neprodleně svolal schůzi obecního zastupitelstva a na ní zdůraznil nutnost založení místního hasičského sboru. Návrh byl všemi přijat.

    Na základě usnesení zastupitelstva – za několik dní – na den 21.června 1885 svolal valnou hromadu všech občanů, na níž bylo všemi hlasy odsouhlaseno založení sboru. Od uvedeného data se odvíjí historie hasičů a onen den se stal dějinným mezníkem nejen pro sbor hasičů, ale i pro celou obec.

    Na zmíněné valné hromadě byly položeny základy dlouhotřebovského sboru hasičů. Usnesení bylo stručné a věcné, obsahovalo pět bodů, které ve zkrácené podobě uvádíme.

    V prvním bylo konstatováno, že na výzvu zakládajících členů se přihlásilo 47 činných mužů a deset přispívajících.

    Druhý bod obsahoval přislíbenou pomoc zdejších učitelů, konkrétně řídícího učitele Františka Velinského, učitele Václava Vosyky a Josefa Klofandy.

    Ve třetím bodě byli přihlášení členové rozděleni do základních skupin, což byla skupina lezců a skupina stříkačníků.

    Ve čtvrtém bodě byli zvoleni velitelé uvedených skupin a jejich zástupci. Velitelem sboru byl zvolen učitel Václav Vosyka, jeho zástupcem František Kovář č. 32. Náčelníkem lezců se stal učitel Josef Klofanda, jeho náměstkem Václav Hác č. 20 (lezci zasahovali při požáru). Náčelníkem stříkačníků byl zvolen rolník František Habiger č. 76 a jeho zástupcem Václav Morkes č. 13 (stříkačníci dopravovali vodu k ohni). Kumulovanou funkcí jednatele a pokladníka byl pověřen řídící učitel František Velinský. Do výboru sboru byli volbou nominováni další tři členové: Antonín Fajt, Alois Peterka a Antonín Šouba.

    V závěrečném pátém bodě usnesení valné hromady bylo vysloveno stěžejní přání, aby sbor hasičů měl pevné trvání, k čemuž bylo hromadně provoláno Zdař Bůh.

    Čtvrtý den po valné hromadě – dne 25. června 1885 se konala již první výborová schůze nově založeného sboru, na níž bylo jednáno již o nákupu hasičské stříkačky a dalšího vybavení. Po diskusi byla vybrána dodavatelská firma Františka Smékala v Čechách u Olomouce a u ní objednána dvoukolová stříkačka, v ceníku označená typovým číslem 94, na níž bude nápis : Sbor dobrovolných hasičů v Dlouhé Třebové.

    Současně bylo usneseno pořídit výzbroj pro 40 mužů. Také bylo rozhodnuto, aby všichni členové zaplatili členské příspěvky během měsíce července roku 1885, aby byl rozšířen vstupní kapitál sboru.

    První praktické cvičení přihlášených činných členů rozčleněných do skupin se konalo rovněž ve velmi krátké lhůtě po založení sboru a to po poutním procesí dne 5. července 1885.

    Jestliže byl sbor hasičů ustaven bylo potřebné vypracovat stanovy ve smyslu ř. z. č. 134 ze dne 15. listopadu 1867. Stanovy sboru připravil v nové funkci již velitel hasičů Václav Vosyka. Vypracoval je 6. srpna 1885 v souladu s Hasičským řádem ústřední hasičské jednoty a upravil s ohledem na místní podmínky. Obsahovaly 26 článků, z nichž si dovolujeme uveřejnit alespoň některé zásady :

- členem se může stát ten, kdo dosáhne věku 18 let a je bezúhonným občanem,

- hasičský sbor se nezřizuje pro parádu anebo pro zábavu, nýbrž aby chránil ohrožený majetek spoluobčanů,

- sbor je založen z obětavosti a podpory obce,

- řádný hasič má být celým mužem,

- závěrečný bod zdůrazňoval požadavek, aby každý člen dělal sboru a obci čest.

    Velitel sboru vyzval všechny členy, aby raději co nejdříve vystoupili, jestliže nemíní být hasičem „od kosti“. Všem členům kladl na srdce, že základní podmínkou trvání sboru je dobrá kázeň, dobrá vůle a svornost.

    Původní stanovy schválené c.k. místodržitelstvím v Praze dne 28.srpna 1885 registrované pod číslem 62.289 platily až do 20.června 1939, kdy byly celostátním přípisem Zemského úřadu v Praze ( výměrem č. 9.065 ) zrušeny a současně změněn původní název hasičských dobrovolných sborů v českých zemích.

    Ještě malou zmínku o hasičských heslech , jež zdobila fasády hasičských zbrojnic. Na příklad v sousedním Přívratě mají na zbrojnici napsáno : „Ve svornosti je síla“. Jinde : „Ve svornosti obce vzkvétají a v nesvornosti hynou“. Tato hesla mají platnost i v současné době. A když jsme v našem vyprávění dospěli k hasičským heslům, tak ještě jedno do třetice na závěr : „Sobě ku cti, bližnímu k ochraně, vlasti k oslavě“.