Založení sboru dobrovolných hasičů v naší obci.
Po více let usilovalo několik místních nadšenců o založení
vlastního sdružení hasičstva. Ale tehdejší obecní zastupitelstvo nemohlo
vyhovět tomuto přání a dotovat budoucí
sbor alespoň minimální částkou, neboť muselo splácet dluh vzniklý s výstavbou
školy.
Až teprve v roce 1885, kdy byla splacena poslední částka
„školního“ úvěru, se obecní zastupitelé usnesli každoročně přispívat z rozpočtu
obce hasičskému spolku částkou padesát zlatých. Také k tomu přispěla i druhá
skutečnost, že byly sníženy úroky z úvěru z 18% na 13 %, takže mohla být hasičům dodatečně
přiznána částka i zpětně za rok 1884.
Rozhodujícím impulsem pro založení sboru hasičů byly 3
požáry v obci v krátkém intervalu za sebou.
Z 3. na 4.červen 1885, (což byla tehdy středa a čtvrtek, na
který připadal svátek Božího těla) hořelo stavení č.119 patřící Anně Rybkové.
Kromě místních obětavých mužů se dostavil k ohni na pomoc hasičský sbor z Ústí
nad Orlicí.
Dne 10.června téhož roku začala hořet chalupa č.198, kterou
vlastnili manželé František a Pavlína Teplých. Ráznou a záslužnou pomocí
sousedů, kteří přispěchali včas pomoci a také organizačním a řídícím přispěním
tehdejšího starosty se podařilo oheň v krátké době zlikvidovat a chalupu
uchránit, takže vzniklá škoda byla menšího rozsahu.
Ale to nebylo ani dvou požárů dost. Ještě tentýž den
10.června 1885 po 21.hodině došlo k třetímu a velkému požáru hospodářské
usedlosti č.28, kde hospodařil Václav Rybka s rodinou v lokalitě obce nazývané
„Na skalce“ (zmíněnou usedlost již v současné době nenajdete, musela ustoupit
novým bytovým jednotkám a původní
popisné číslo bylo nově přiděleno).
Vraťme se však k onomu požáru, jenž se šířil velkou
rychlostí, neboť se jednalo o dřevěnou stavbu se zásobou sena, slámy i
palivového dříví. Kromě místních občanů se k ohni dostavili i členové
hasičského sboru z Ústí nad Orlicí, ale bylo už pozdě. Mimo několika kusů
nábytku, které vynesli obětaví zachránci, uhořelo všechno, včetně hospodářských zvířat. Materiálová
škoda byla veliká.
Zmíněné tři požáry následované v krátkém sledu za sebou,
urychlily snahu o založení sboru dobrovolného hasičstva.
V době zakládání sboru byl zdejším starostou obce Josef
Kovář č.31. (10.4.1827 – 29.1.1900), prozíravý muž znající dobře problematiku
obce, neboť zde prožil celý svůj život. Byl v pořadí šestým starostou obce a
funkci vykonával ve dvou obdobích, v první etapě mezi léty 1871 – 1874 a v
druhé v letech 1883 – 1891. Ke spokojenosti občanů starostoval celkem 11 let a
kromě starostenské funkce dlouhá léta působil v obecním zastupitelstvu. Patřil
do skupiny starostů, kteří se výrazně podíleli na rozkvětu obce a byl
průkopníkem požární ochrany, neboť se zasloužil o vznik sboru hasičů.
Starosta Josef Kovář č.31 po uvedených požárech neprodleně
svolal schůzi obecního zastupitelstva a na ní zdůraznil nutnost založení
místního hasičského sboru. Návrh byl všemi přijat.
Na základě usnesení zastupitelstva – za několik dní – na den
21.června 1885 svolal valnou hromadu všech občanů, na níž bylo všemi hlasy
odsouhlaseno založení sboru. Od uvedeného data se odvíjí historie hasičů a onen
den se stal dějinným mezníkem nejen pro sbor hasičů, ale i pro celou obec.
Na zmíněné valné hromadě byly položeny základy
dlouhotřebovského sboru hasičů. Usnesení bylo stručné a věcné, obsahovalo pět
bodů, které ve zkrácené podobě uvádíme.
V prvním bylo konstatováno, že na výzvu zakládajících
členů se přihlásilo 47 činných mužů a
deset přispívajících.
Druhý bod obsahoval přislíbenou pomoc zdejších učitelů,
konkrétně řídícího učitele Františka Velinského, učitele Václava Vosyky a Josefa Klofandy.
Ve třetím bodě byli přihlášení členové rozděleni do
základních skupin, což byla skupina lezců a skupina stříkačníků.
Ve čtvrtém bodě byli zvoleni velitelé uvedených skupin a
jejich zástupci. Velitelem sboru byl zvolen učitel Václav Vosyka, jeho
zástupcem František Kovář č. 32. Náčelníkem lezců se stal učitel Josef
Klofanda, jeho náměstkem Václav Hác č. 20 (lezci zasahovali při požáru).
Náčelníkem stříkačníků byl zvolen rolník
František Habiger č. 76 a jeho zástupcem Václav Morkes č. 13 (stříkačníci
dopravovali vodu k ohni). Kumulovanou funkcí jednatele a pokladníka byl pověřen řídící učitel František
Velinský. Do výboru sboru byli volbou nominováni další tři členové: Antonín
Fajt, Alois Peterka a Antonín Šouba.
V závěrečném pátém bodě usnesení valné hromady bylo
vysloveno stěžejní přání, aby sbor hasičů měl pevné trvání, k čemuž bylo
hromadně provoláno Zdař Bůh.
Čtvrtý den po valné hromadě – dne 25. června 1885 se konala
již první výborová schůze nově
založeného sboru, na níž bylo jednáno již o nákupu hasičské stříkačky a dalšího
vybavení. Po diskusi byla vybrána dodavatelská firma Františka Smékala v
Čechách u Olomouce a u ní objednána dvoukolová stříkačka, v ceníku označená
typovým číslem 94, na níž bude nápis : Sbor dobrovolných hasičů v Dlouhé Třebové.
Současně bylo usneseno pořídit výzbroj pro 40 mužů. Také
bylo rozhodnuto, aby všichni členové zaplatili členské příspěvky během měsíce
července roku 1885, aby byl rozšířen vstupní kapitál sboru.
První praktické cvičení přihlášených činných členů
rozčleněných do skupin se konalo rovněž ve velmi krátké lhůtě po založení sboru a to po poutním procesí dne 5.
července 1885.
Jestliže byl sbor hasičů ustaven bylo potřebné vypracovat
stanovy ve smyslu ř. z. č. 134 ze dne
15. listopadu 1867. Stanovy sboru připravil v nové funkci již velitel hasičů
Václav Vosyka. Vypracoval je 6. srpna 1885 v souladu s Hasičským řádem ústřední
hasičské jednoty a upravil s ohledem na místní podmínky. Obsahovaly 26 článků,
z nichž si dovolujeme uveřejnit alespoň některé zásady :
- členem se může
stát ten, kdo dosáhne věku 18 let a je bezúhonným občanem,
- hasičský sbor
se nezřizuje pro parádu anebo pro zábavu, nýbrž aby chránil ohrožený majetek
spoluobčanů,
- sbor je
založen z obětavosti a podpory obce,
- řádný hasič má
být celým mužem,
- závěrečný bod
zdůrazňoval požadavek, aby každý člen dělal sboru a obci čest.
Velitel sboru vyzval všechny členy, aby raději co nejdříve
vystoupili, jestliže nemíní být hasičem „od kosti“. Všem členům kladl na srdce,
že základní podmínkou trvání sboru je dobrá kázeň, dobrá vůle a svornost.
Původní stanovy schválené c.k. místodržitelstvím v Praze dne
28.srpna 1885 registrované pod číslem 62.289 platily až do 20.června 1939, kdy
byly celostátním přípisem Zemského úřadu v Praze ( výměrem č. 9.065 ) zrušeny a
současně změněn původní název hasičských dobrovolných sborů v českých zemích.
Ještě malou zmínku o hasičských heslech , jež zdobila fasády
hasičských zbrojnic. Na příklad v sousedním Přívratě mají na zbrojnici napsáno
: „Ve svornosti je síla“. Jinde : „Ve svornosti obce vzkvétají a v nesvornosti
hynou“. Tato hesla mají platnost i v současné době. A když jsme v našem
vyprávění dospěli k hasičským heslům, tak ještě jedno do třetice na závěr :
„Sobě ku cti, bližnímu k ochraně, vlasti k oslavě“.