Požáry.
Požáry povětšině vznikají z malého plamínku, který se dá v
zárodku snadno uhasit, ale velký oheň se likviduje obtížně. Požáry domů jsou
tak staré jak lidstvo samo. Bývaly hrozbou měst i vesnic, v době, kdy stavby
byly ponejvíce dřevěné, roubené, pokryté došky se zásobou palivového dříví,
nechráněné proti bleskům. Když se nepodařilo oheň včas utlumit, shořel celý
objekt do základů. Ve světnicích se svítilo večer petrolejkami nebo lampami se
svíčkou a po obydlí se chodilo s rozsvícenými loučemi. Chalupy neměly vlastní
vodovod. Stačilo jen trochu neopatrnosti a došlo k požáru. V některých válkách
cizí vojska také lidská obydlí zapalovala.
Katastrofálními bývaly požáry ve městech s hustou zástavbou.
V našem okolí je doloženo nejvíce velkých požárů v Litomyšli v letech 1546 a
1560. Dne 21. dubna 1635 shořelo ve třech hodinách 297 domů a 15 lidí přišlo o život.
Ale to nebyl litomyšlským požárům konec. Litomyšl byla v minulosti postižena
velkými požáry, často opakovanými (letech 1735, 1769 a v roce 1775, kdy shořelo
192 domů a zahynulo při nich 33 lidí). Při požáru města 3. září 1814 bylo
postiženo 180 domů, s radnicí a několik kostelů.
V České Třebové došlo k velkým požárům v letech 1636, 1745 a
1872. V Ústí nad Orlicí vyhořelo v roce 1706 najednou 32 domů i s radnicí a
trvalo 17 let než postavili ústečtí novou.
V naší obci, alespoň pokud je známo, nedošlo k masovým
požárům. Obec měla původní zástavbu velmi rozptýlenou, což se projevilo v tomto
směru kladně. Před založením hasičského sboru (1885) nebyly požáry v obci
evidovány, takže je nemůžeme zpodrobnit.
Snad za historicky nejstarší zhoubný oheň v obci je možné
uvést požár dřevěné staré rychty, jež stávala na kopci v lokalitě nových
bytových jednotek, poblíž stavení č. 3. Ta prý byla po smrti Jana Husa (6. 7. 1415) v
následujících letech husitskými vojsky vypálena. Důvodem násilné likvidace staré rychty bylo prý
podezření, že tehdejší rychtář ukrýval Jana Železného, což byl známý odpůrce
husitů.
Podrobnější údaje o zániku staré rychty nejsou k dispozici,
byly jen nalezeny pozůstatky ohořelých trámů. Proto nemáme v obci rychtu
označenou popisným číslem jedna, jak je to běžným jevem jinde. Historie staré
rychty čeká podrobné objasnění, na něž si musíme počkat.
I dnešní dlouhotřebovskou rychtu, jak ji známe s popisným
číslem 47, stihl také požár. Stalo se tak 11 let před založením hasičského
sboru, dne 15. dubna 1874. Při požáru zasáhl účinně sbor českotřebovských
hasičů. Za jejich obětavou pomoc zaslal Obecní úřad v Dlouhé Třebové
poděkování, což byla jedna z prvních pochval, jež se českotřebovským hasičům
dostala.
Dřívější vzhled dlouhotřebovské rychty č.47
V naší obci bývaly předmětem požárů i stohy slámy, proto
musely být stavěny dále od lidských příbytků. Po výstavbě dráhy (1845)
docházelo v teplých obdobích ke vznícení suchých zbytků rostlin na železničních
náspech anebo k požárům lesa (nejčastěji na Hůře) od jisker parních lokomotiv
zdolávajících výškové převýšení tratě při jízdách do České Třebové.
Po založení sboru dobrovolných hasičů jsou výjezdy k požárům
zapisovány v požárním deníku a doplněny počtem zúčastněných mužů, použité
techniky a délky zásahu.