Jdi na obsah Jdi na menu
 


Počátky sborů dobrovolných hasičů.

4. 6. 2008
    Oheň vedle vody je od počátku lidstva jeho nejstrašnější metlou. Co oheň stráví, je navždy ztraceno. Proto ten hrozný strach lidstva všech dob z ohně a boj s ním všude a na každém místě, kde je nežádoucí. Za starých časů, kdy lidská obydlí byla dřevěná a pokrytá slámou, kdy se nesvítilo elektřinou, ale světlem dřevěné louče, kdy nebyly strojní stříkačky a jiná protipožární opatření, ale do ohňů se lila voda z hrnců, kožených, dřevěných a slaměných vysmolených nádob, bylo nebezpečí požárů trvalé.
    Dřevěnice byly nejvhodnějším zdrojem vzniku požárů. Kolik jich vyhořelo do základů, kolik lidských životů bylo tu ztraceno, co bolu a slzí bylo tu prolito, kdož to ví.
    Základy myšlenky hasičské vznikly již v nejstarších dobách, kdy člověk počal si stavěti dřevěné obydlí, aby byl chráněn před dravou zvěří a povětřím. Ještě nedovedl si dobře oheň rozdělati a již ničil mu neúprosný požár, bleskem způsobený, nejprimitivnější krov nad hlavou. Člověk brzy poznal, že oheň, který mu ničí obydlí, lze nejlépe ulévati vodou a zasypávati hlínou, poněvadž oba prostředky měl po ruce.
    První vozové stříkačky se datují do doby 250 let před Kristem. Ale teprve v patnáctém století bylo doplněno hasící náčiní ruční stříkačkou ze dřeva a kovu.
    V 16. a 17. století měli vždy u požáru vedení starostové obcí. Další důležitou osobou byl kominík, pokud šlo o vystoupení na místa nebezpečná, nebo o řízení stříkačky. Dále pomáhaly při požáru řemeslnické cechy kovářů, tesařů a zedníků (tolik kronika Sboru dobrovolných hasičů v Dlouhé Třebové).
    Hasičství bylo organizováno dvojí formou. Velká města měla placené sbory (Praha 1853) a v menších městech a v obcích se postupně rozvíjely sbory dobrovolných hasičů. Sbory byly jak české, tak i německé (Meissen / Míšeň 1841).
Hasičem byl nazýván činný člen hasičského sboru. Posláním dobrovolných hasičů bylo poskytování rychlé a účinné pomoci nejen při požárech, ale i při povodních, průtržích mračen sesuvech půdy, staveb a při veškerých jiných neštěstích. Od roku 1892 některé sbory rozšířily pomoc o dopravu raněných nebo nemocných, zvláště v dobách války. Vyššími správními orgány sborů bývaly župy.
    Za nejstarší český dobrovolný sbor v Čechách je považován Sbor dobrovolných hasičů ve Velvarech (1864). Vznikl z podnětu velvarského obchodníka Karla Krohna na základě zkušeností ze zahraničních cest. Stanovy velvarského sboru byly vypracovány 12.března 1864 a schváleny dne 7.května 1864 c.k. místodržitelstvím v Praze. Následně vznikly sbory v Roudnici (1865), v Kolíně a Nepomuku (1867), v Kutné Hoře, v Táboře a v Plaňanech (1868). V roce 1870 bylo již šestnáct českých sborů dobrovolných hasičů.
    Nutno však připojit, že první pokusy se zakládáním hasičských sborů jsou u nás datovány i dříve(kolem roku1850). Potvrzuje to úsilí vzniku dobrovolných hasičů např. v Chrudimi, prozíravým působením zemského advokáta JUDr. Jana Figara, pozdějšího vydavatele Věstníku zemské ústřední hasičské jednoty království Českého, jenž byl předsedou české sekce a místopředsedou Zemské ústřední hasičské jednoty. Obdobné pokusy o založení sboru byly zaznamenány ve Slaném. Souběžně vznikaly i první německé sbory např. v Zákupech (1854) a Liberci (1861). V Zákupech založil Sbor dobrovolných hasičů rytmistr na odpočinku Ferdinand Leitenberger.
    Na Moravě byl založen první český sbor v Třebíči (1868) a druhý ve Velkém Meziříčí (1871). Na jejich vzniku se rozhodujícím vlivem podílel Titus Krška, významná osobnost hasičského hnutí na západní Moravě. Ve Fulneku byl založen německý sbor v roce 1861.
    Jedním ze zakladatelů slezského hasičstva je považován řídící učitel v Opavě-Kylešovicích Rudolf Gudrich.

Obrazek












Seznam sborů a počet členů dobrovolných hasičů
z roku 1889 v politickém okrese Lanškroun.



















    V Kylešovicích byl založen hasičský sbor v roce 1884. První německý sbor ve Slezsku byl založen v Mikolajicích u Opavy v roce 1879.
    Podle statistického zjištění bylo již v roce 1891 v království Českém 63 župních jednot a 1468 hasičských sborů, v nichž bylo soustředěno 63688 činných hasičů. I továrny, železnice a velké podniky měly samostatné sbory hasičů. Na příklad firma       Hermann Pollak a synové na Parníku měla vlastní hasičský sbor.
    Podnět k založení hasičského muzea vyšel z jubilejní zemské výstavy v roce 1891 v Praze, kde bylo usneseno z darovaných starších hasičských zařízení zařídit hasičské muzeum. První hasičské muzeum bylo otevřeno dne 15.dubna 1894 v Praze na Smíchově v továrně R.A.Smékala. K 10.květnu 1895 obsahovalo 1026 exponátů.
    O hasičské písemnictví se zasloužilo mnoho přispívatelů. Celou řadu nemůžeme ani ve zkratce uvést.
    Zmíníme se proto jen o nejbližších spolupracovnících v našem okolí, jimiž byli JUDr. Jan Figar z Chrudimi a dlouhotřebovští rodáci Josef a Karel Hubálkové.
    Za první český hasičský spis jsou považovány Základy hasičstva (1869), autorem byl J.Vysocký. Od té doby se odborná hasičská literatura značně rozšířila. Za nejstarší hasičský časopis je považován Český hasič (1878, Klatovy), dále Věstník zemské ústřední jednoty království Českého (1886, Chrudim), Hasičské listy (1889, Březnice), Hasičské rozhledy (1895, Horažďovice). Vycházely i hasičské kalendáře. Nejstarší je Čermákův kalendář českých hasičů (1881, Klatovy). Kromě toho vycházely i Župní věstníky. Na Moravě byl vydáván časopis Ochrana hasičská (1892, Velké Meziříčí). Nákladem J.Otty v Praze vycházel Hasičský kalendář rodinný. Z uvedeného vyplývá, že historická hasičská literatura byla velmi bohatá.
    V roce 2004 byla při příležitosti 140.výročí založení dobrovolných hasičů zorganizována putovní výstava dobrovolného hasičstva ve městech Prachatice, Plzni, Brně, Pardubicích, Litoměřicích, Děčíně se zakončením v Praze. Byla uspořádána z podnětu Sdružení pro obnovu a zachování hasičských tradic ve spolupráci se Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska i Cechem hasičského hnutí a muzea v Přibyslavi.
    Celostátní oslavy vyvrcholily uspořádáním III.celorepublikového srazu hasičstva v červnu 2004 v Litoměřicích.