Ohlašování požárů.
O samostatné funkci ponocného, jehož povinností bývalo také
oznamování požárů, se nedochovaly ucelené zprávy. Takže pouze přibližně a
útržkovitě můžeme danou problematiku rozvinout.
Požární hasičské řády.
Nejstarší protipožární předpisy byly prý vydány již v roce
1278. Z našeho kraje je známý protipožární řád chrudimský z r. 1510. Za
propracovanější je považován předpis
Berky z Dubé z roku 1546.
Za vlády Marie Terezie (1740 – 1780) byl vydán v roce 1751
tzv. ohnivý patent, který ukládal nočním hlídačům (ponocným), aby při vzniku
požárů zvonili. Pravděpodobně v důsledku onoho nařízení zakoupila naše obec v
roce 1753 první zvon nazývaný Prokop a postavila pro něho dřevěnou zvonici na
návrší v lokalitě dodnes nazývané „Na zámku“. Do základů zvonice bylo použito
kamenné zdivo ze zlikvidované dávné zemanské tvrze. Zvoněním byl pověřen
zvoník, jež dostával přiměřenou odměnu. Uvedenou verzi dokládá známá pověst o
zvonu.
Protipožárních směrnic byla celá řada a některé velmi dávné.
Tak např. Jaroslav z Pernštejna vydal tzv. pořádek k hašení ohně již v roce
1562, neboť v Litomyšli v minulosti často hořelo.
Na některých panstvích se protipožární nařízení mnoho
nedodržovala a následovník panovnice Marie Terezie (její syn) Josef II. vydal
přísnější opatření proti ohňům 29. ledna 1787.
Dne 25. května 1876 byl vydán požární řád pro království
České, v němž bylo nařízeno, aby obce měly kromě jiných pomůcek jednoduché
ruční stříkačky. V té době naše obec připadala pod Chrudimský kraj, do něhož
tehdy patřilo 467 obcí a v tomto regionu bylo evidováno 232 ručních stříkaček, což bylo velmi málo na 53 402
domy. Bylo propočteno, kdyby alespoň každý dvacátý dům měl k dispozici jednu
ruční stříkačku, takže by bylo zapotřebí 2 670 těchto jednoduchých pomůcek.
Na Moravě bylo vydáno protipožární nařízení dne 5. dubna
1873 a ve Slezsku 2. února 1873. Osady mající alespoň 20 domovních čísel měly
mít vlastní hasící řád.
V rozpočtech obce na léta 1893 i 1894 se objevují položky
služného: ponocnému 46 zlatých, strážníkovi 31 zlatých a zvoníkovi 8 zlatých
(ročně).
Z uvedeného je zřejmé, že ponocný byl honorován nejvyšší
odměnou. Později se objevuje zápis, že došlo ke spojení funkcí ponocného a
obecního strážníka, aby odměna byla vyšší.
Po založení sboru hasičů bývalo povinností ponocného ohlásit nebezpečí požáru nejbližšímu hasičskému trubači, aby vyhlásil poplach trubkou anebo hornou. Mezi prvními sborovými trubači byli Antonín Fajt, František Rob č. 16 a Jan Štancl č. 85. Trubači mívali zvláštní odznak na čapce (červený hřeben na černé podložce). Ale uváděný odznak se asi nezachoval. Zachovaly se však trubky, z nichž jedna má vyryto věnování „věnuje B.Hubálková po zemřelém Leopoldu Hubálkovi“. Některé sbory hasičů uváděly namísto funkce trubače novější výraz hudec. Ale v naší obci o tomto termínu není žádná zmínka.
Horní snímek: Detail věnování na trubce
Spodní snímek : Poháry ze soutěží, čestná uznání a trubky, z
nichž levá
trubka je s věnováním
V dvacátém století na podnět hasičů byla místa ohlašování
požárů (obydlí trubače) zvýrazněna na domech červenými tabulkami s nápisem:
„Zde se hlásí požár“, aby lidé mohli bez prodlení požár oznámit.
Od roku 1948 po zavedení obecního rozhlasu se ohlašování
požáru praktikovalo progresivnější cestou. Do veřejného rozhlasu se pouštěl z
gramofonové desky signál „hoří“. V
současné době je požár vyhlašován dlouhým tónem sirény.