Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Ohlašování požárů.

4. 6. 2008

    O samostatné funkci ponocného, jehož povinností bývalo také oznamování požárů, se nedochovaly ucelené zprávy. Takže pouze přibližně a útržkovitě můžeme danou problematiku rozvinout.

Požární hasičské řády.

    Nejstarší protipožární předpisy byly prý vydány již v roce 1278. Z našeho kraje je známý protipožární řád chrudimský z r. 1510. Za propracovanější je považován předpis Berky z Dubé z roku 1546.

    Za vlády Marie Terezie (1740 – 1780) byl vydán v roce 1751 tzv. ohnivý patent, který ukládal nočním hlídačům (ponocným), aby při vzniku požárů zvonili. Pravděpodobně v důsledku onoho nařízení zakoupila naše obec v roce 1753 první zvon nazývaný Prokop a postavila pro něho dřevěnou zvonici na návrší v lokalitě dodnes nazývané „Na zámku“. Do základů zvonice bylo použito kamenné zdivo ze zlikvidované dávné zemanské tvrze. Zvoněním byl pověřen zvoník, jež dostával přiměřenou odměnu. Uvedenou verzi dokládá známá pověst o zvonu. 

    Protipožárních směrnic byla celá řada a některé velmi dávné. Tak např. Jaroslav z Pernštejna vydal tzv. pořádek k hašení ohně již v roce 1562, neboť v Litomyšli v minulosti často hořelo.

    Na některých panstvích se protipožární nařízení mnoho nedodržovala a následovník panovnice Marie Terezie (její syn) Josef II. vydal přísnější opatření proti ohňům 29. ledna 1787.

    Dne 25. května 1876 byl vydán požární řád pro království České, v němž bylo nařízeno, aby obce měly kromě jiných pomůcek jednoduché ruční stříkačky. V té době naše obec připadala pod Chrudimský kraj, do něhož tehdy patřilo 467 obcí a v tomto regionu bylo evidováno 232 ručních stříkaček, což bylo velmi málo na 53 402 domy. Bylo propočteno, kdyby alespoň každý dvacátý dům měl k dispozici jednu ruční stříkačku, takže by bylo zapotřebí 2 670 těchto jednoduchých pomůcek.

    Na Moravě bylo vydáno protipožární nařízení dne 5. dubna 1873 a ve Slezsku 2. února 1873. Osady mající alespoň 20 domovních čísel měly mít vlastní hasící řád.

    V rozpočtech obce na léta 1893 i 1894 se objevují položky služného: ponocnému 46 zlatých, strážníkovi 31 zlatých a zvoníkovi 8 zlatých (ročně).

    Z uvedeného je zřejmé, že ponocný byl honorován nejvyšší odměnou. Později se objevuje zápis, že došlo ke spojení funkcí ponocného a obecního strážníka, aby odměna byla vyšší.

    Po založení sboru hasičů bývalo povinností ponocného ohlásit nebezpečí požáru nejbližšímu hasičskému trubači, aby vyhlásil poplach trubkou anebo hornou. Mezi prvními sborovými trubači byli Antonín Fajt, František Rob č. 16 a Jan Štancl č. 85. Trubači mívali zvláštní odznak na čapce (červený hřeben na černé podložce). Ale uváděný odznak se asi nezachoval. Zachovaly se však trubky, z nichž jedna má vyryto věnování „věnuje B.Hubálková po zemřelém Leopoldu Hubálkovi“. Některé sbory hasičů uváděly namísto funkce trubače novější výraz hudec. Ale v naší obci o tomto termínu není žádná zmínka.

Obrazek

Obrazek

Horní snímek: Detail věnování na trubce 
Spodní snímek : Poháry ze soutěží, čestná uznání a trubky, z nichž levá
trubka je s věnováním

 Jen málokdy, spíše zcela výjimečně, byl vyvolán tichý poplach, na příklad 28. května 1886, kdy se vyhlásilo, že hoří u Jarolíma Háce č. 20, ale nezakládalo se to na pravdě, neboť záměrně likvidovali zbytky chvojí u Jeništů v Hylvátech.

    V dvacátém století na podnět hasičů byla místa ohlašování požárů (obydlí trubače) zvýrazněna na domech červenými tabulkami s nápisem: „Zde se hlásí požár“, aby lidé mohli bez prodlení požár oznámit.

    Od roku 1948 po zavedení obecního rozhlasu se ohlašování požáru praktikovalo progresivnější cestou. Do veřejného rozhlasu se pouštěl z gramofonové desky signál „hoří“. V současné době je požár vyhlašován dlouhým tónem sirény.