Hasičská technika, přístroje a zařízení.
Starodávný systém „dopravy“ vody k hašení požárů spočíval v
tom, že se vytvořil řetěz pomocníků, kteří si podávali konve s vodou od vodního
zdroje, od toku řeky nebo potoka, či louže nebo studny k místu ohně. Jeden
řetěz přesunoval konve naplněné vodou a druhý řetěz podával prázdné konve. Šlo
o velmi primitivní způsob vyžadující, aby každý dobrovolník přispěchající k
likvidaci požáru si vzal vlastní konev nebo putnu.
Krátce před založením sboru hasičů měla obec k dispozici 100
košů na vodu, kterými se voda k požáru donášela. Koše byly vysmolené a tím se
zabránilo unikání vody.
Převratné změny a zkvalitnění požární ochrany přinesla stále
se zdokonalující technika a speciální přístroje používané k hašení ohňů.
Základním hasicím zařízením byla později požární stříkačka.
Pro přísun vody od stříkačky k proudnicím sloužily hadice s rychlospojovacími
koncovkami.
Vozová stříkačka byla prý vynalezena v roce 1518 Antonínem
Platnerem v Augspurce.
Ruční hasičská stříkačka
První hasičská stříkačka.
Druhým historickým mezníkem v působení hasičského sboru lze
označit čtvrtek 20.srpna 1885, kdy byla dodána do naší obce objednaná hasičská
stříkačka s příslušenstvím a následující dny (pátek a sobota) se 38 členů
dobrovolného hasičského sboru zúčastnilo instruktáže obsluhy stroje.
První hasičská stříkačka byla dvouproudová s měděným
větrníkem, regulátorem, se sacím průměrem válců 130 mm. Výbavu tvořilo 220 m
hadic se šroubením, 6 m savic, 4 svítilny, rákosem opletený sací koš a příslušené
nářadí: klíče, kladivo, olejnička, provaz k sacímu koši a další drobnosti.
První veřejné cvičení s novou stříkačkou se uskutečnilo
následující neděli, kdy členové sboru vyšli v plné zbroji od školy pod dřívější
silniční podjezd (most) v lokalitě pod Vondrovým kopcem, kde proběhla ověřovací
zkouška a cvičně bylo stříkáno na hospodářskou usedlost č. 102 (na kopci,
tehdejší Fišarův statek) a druhým cvičným objektem byla chalupa pod kopcem č.
83. Na zkoušku přihlížel velký počet
občanů, obecní zastupitelé a členové hasičstva. Přítomní byli i další hosté,
především zástupce továrny Františka Smékala z Čech u Olomouce, ředitel Bedřich Novák, dále velitelé hasičů z okolních
sborů. Z České Třebové Josef B. Hubálek, dále z Ústí nad Orlicí učitel obecné
školy a cvičitel hasičského sboru Julius Kocián a náčelník stříkačníků Julius
Vincenz rovněž z Ústí nad Orlicí.
Ruční hasicí
stříkačka ( berlovka 1910 )
Přihlížejících při zkoušce první hasičské stříkačky bylo
mnoho a bylo slyšet i několik připomínek. Přesto, že už je to dávno, jedna z
nich se uchovala, tak ji v nezměněné podobě citujeme: „Dobře by bylo, abychom
drahé tyto věci aspoň 50 let jen pro parádu míti mohli.“
Pro celou obec to byla mimořádná a dějinná událost. Po
zkoušce stříkačky a vyčištění i uložení nářadí se konala v hostinci u Vychánků
č. 157 (což byl předchůdce Václava Vaňka staršího) přátelská zábava. Čepování
piva bylo svěřeno členovi sboru Františkovi Stránskému č.155. Zábava proběhla v
radostné atmosféře a my se o ni zmiňujeme proto, že je již nostalgickou
vzpomínkou spjatou se zrodem dobrovolného hasičstva v naší obci.
Lezecké a ochranné nářadí se v době začátku sboru sestávalo:
- ze dvou
dvouštenýřových žebříků z jasanového dřeva s kamzíkovými háky v hodnotě 14
zlatých a 96 krejcarů od firmy Smékal. (firma R.A. Smékal, továrna na stříkačky
a hasičské nářadí byla po r. 1899 v Praze na Smíchově).
- ze 4 střešních
kratších kovaných žebříků z měkkého dřeva, které zhotovil
p.Fait za 8 zlatých,
- ze 2 přístavných
žebříků,
- ze 2 střešních
žebříků.
Celková inventární hodnota zmíněného nářadí činila 27
zlatých a 96 krejcarů.
V roce 1886 byl pořízen k první stříkačce naviják, který
vyrobil místní kolář p.Josef Bělina č. 184 za 7 zlatých a 30 krejcarů. Pro
úplnost dodáváme, že uvedené kolářství nacházející se východně od hostince p.
Václava Vaňka již neexistuje, objekt byl zbourán při rozšiřování silnice.
Druhá stříkačka.
Druhá stříkačka byla čtyřkolová dodaná 27. prosince 1899
firmou R.A. Smékala Praha, Smíchov. Měla dostřik při jedné proudnici 35 m, při
dvou proudnicích 24 m. Dle vykonané zkoušky, za účasti zástupce firmy
R.A.Smékala p.Franty Pulpána, starosty obce p.Šáry, velitele hasičů p.Františka
Kováře a členů sboru, vyhověla předpisům
zemské hasičské jednoty. Zaplacená v hotovosti 911 zlatých p.Pulpánovi.
V roce 1900 vlastnil sbor :
1 stříkačku čtyřkolovou
1 stříkačku dvoukolovou
1 stříkačku ruční
vůz na hadice, dále
žebříky, háky, 90 košů a drobné nářadí v celkové inventární
ceně 4.416 korun.
Třetí motorová stříkačka.
Dne 8.března 1931 konala se v budově místní kampeličky
společná schůze výboru hasičského, zástupců obce a místní kampeličky k
zakoupení nové motorové stříkačky. Přítomen byl i majitel továrny na stříkačky
p.Václav Stratílek z Vysokého Mýta. Po delším jednání bylo usneseno zakoupit
motorovou stříkačku se šestiválcovým motorem, model 323, za cenu 58000 Kč. Na
nákup motorové stříkačky byl vystaven dlužní úpis va výši 42000 Kč v místní
kampeličce. Technická zkouška stříkačky proběhla ve Vysokém Mýtě dne 1.července
1931 a zápis byl vyhotoven 9.července 1931.
Motorová stříkačka z roku 1931, vyrobená firmou Stratílek z
Vysokého Mýta
Motorová stříkačka byla dovezena 17.července 1931. V neděli
19.července 1931 byla provedena zkouška na nejvyšší bod dostřiku na statek
p.Václava Fišara č.102. Stříkačka byla
shledána úplně spolehlivou. Po ukončené zkoušce byla slavnost na Sokolském
hřišti.
V současné době jsou používány motorové stříkačky PPS-8 a
PPS-12. Ve výbavě požárního sboru je i plovoucí čerpadlo PČ-800 s motorem
Honda.
Motorová stříkačka PPS-8 Motorová stříkačka PPS 12
Zásluhu na tom, aby se hasiči dostavili k ohni co nejdříve,
měli u potažních stříkaček i koně. Ponejvíce k přesunům takových potažních
stříkaček byl využíván pár rychteckých koní, neboť byli nejblíže.
Vzpomeňme při této příležitosti na pár hnědáků zapřáhaných
do potažní stříkačky. Ve dvojspřeží po levé straně (podsední) to byla
spolehlivá kobyla Minda a vpravo (náruční) vytrvalý valach Tarzan.
Uváděné koňské spřežení bylo posledním při přesunech potažní
stříkačky a dopravovalo ji v kteroukoliv denní nebo noční dobu.
O koupi dopravního prostředku pro účely požární bylo poprvé
jednáno dne 22.ledna 1937, kde se projednávalo zakoupení autobusu. Další
jednání proběhlo 1.července 1938 a schválena koupě starého autobusu od pana
Mlynáře z Jehnědí, který dříve jezdil na lince Ústí nad Orlicí - Vysoké Mýto.
Cena byla stanovena na 6600 Kč. Bylo rozhodnuto, že bude přestavěn na dopravní
hasičské vozidlo. Přestavba byla svěřena
místním řemeslníkům. Dřevěnou nástavbu zajistil kolář pan Karel Vaněk (č.p. 72)
a kovovou část kovář Ladislav Rybka. Oprava motoru byla svěřena panu Strnadovi
z Ústí nad Orlicí.
V neděli 30.července 1939 pořádána slavnost odevzdání nového
vozu. Slavnost byla zahájena pochodem s hudbou, z Vondrova kopce na Sokolské
cvičiště. Zde proběhla výstava strojů jak ručních tak i motorových, včetně
ukázek.
Vůz všemi nazývaný „Andula“ sloužil až do roku 1964, kdy byl
nahrazen vyřazeným vozidlem z armády T-805. Rovněž Tatra byla přestavěna na
dopravní hasičské vozidlo.
Přestavěná vojenská Tatra T-805 na požární dopravní vozidl
Hasičský vůz Avia 31 DVS12